Blízké okolí

V okolí se nachází několik zajímavých míst a památek, které si jistě zaslouží zmínku na našich stránkách.

Zřícenina hradu Zlenice

Hrad Zlenice byl založen po r. 1300 na skalnatém ostrohu, pod nímž ústí Mnichovický potok do Sázavy. Jméno Zlenice se poprvé připomíná r. 1318, kdy se uvádí Oldřich ze Zlenic ve sporu se Ctiborem z Kozlí; není však jisté, zda se jeho přídomek již vztahoval k zlenickému hradu. Název dostal hrad totiž podle zaniklé osady Zlenice, která ležela na druhém břehu Sázavy, kde se pak v r. 1415 uvádí poplužní dvůr. Podle hradu se  psal až v r. 1351 Jan ze Zlenic, jenž tehdy zasedal na zemském soudu. Téhož roku dal svůj hrad do zástavy za půjčku bratrům Štěpánovi a  Ješkovi z Tetína. Zdejší úsek Posázaví patřil na počátku druhé poloviny 14. století k majetku pánů z Dubé; také hrad Zlenice jim připadl, ale nejsou známy bližší okolnosti ani doba, jak a kdy se tak stalo. Nejznámější z tohoto rodu, Ondřej IV. z Dubé a na Zlenicích, zastával v  l. 1343—1394 úřad nejvyššího sudí v Čechách a proslul také jako autor Výkladu na právo země České. V r. 1377 se staly Zlenice královským manstvím, proto po smrti Ondřejově († asi 1412) připadly jako léno králi. Získali je Boček starší z Poděbrad a Půta z Častolovic. Roku 1415  prodal Půta zlenický hrad s příslušenstvím Kunešovi z Konojed, který koupil rovněž právo Bočkovo. V Kunešově rodu zůstalo panství až do r. 1444, kdy je jeho dcera Běta dala do zástavy dvěma věřitelům, Zdeňku Kostkovi z Postupic a Kunešovi Rozkošovi z Dubé. Mezi oběma zástavními držiteli vznikl o Zlenice dlouhý spor, až se po Kostkově smrti ujal správy statků jeho strýc Zdeněk Kostka z Postupic, který si r. 1453 na panovníkovi vyprosil odúmrť na Zlenicích po rodu z Kozojed. Už v příštím roce prodal hrad Mikešovi z Postupic, který jej však nedržel dlouho; r. 1456 prodal celé panství bratrům Burianovi, Zdeňkovi a Mikulášovi Trčkům z Lípy. Od nich koupil Zlenice v r. 1463 Zdeněk Kostka z  Postupic. Z manského závazku byl hrad Zlenice propuštěn v r. 1465  výměnou za Kostkův hrad Myšlín. Při této příležitosti se však už Zlenice uvádějí jako zbořené a opuštěné. Patrně byl hrad zničen při nějakém obléhání; bližší okolnosti jeho zániku však známy nejsou. Pusté Zlenice byly potom součástí Kostkova panství Komorní Hrádek. V r. 1648 byly od  Hrádku odděleny k statku Mrači a s ním v r. 1725 koupeny ke Konopišti. Ze zlenického hradu zůstala dnes jenom zřícenina, která se podle dominantního zbytku věže obecně nazývá Hláska. Přístupová cesta k hradu vedla od opyše přes předhradí k jádru hradu, které bylo od další plochy ostrožny odděleno širokým příkopem. Předhradí dělil od opyše val, za  nímž byl příkop. Na předhradí se vstupovalo patrně věžovitou branou, jižní část předhradí vyplňovala budova o dvou prostorách. Jádro hradu mělo půdorys nepravidelného pětiúhelníku, obráceného k předhradí stranou, k ostatní časti ostrohu kýlovitě vypnutou stěnou nad šíjovým příkopem. Z předhradí byl přistup do vnitřního hradu přes široký příkop vylámaný ve skále, patrně po pevném mostě s padací částí. Most končil u  brány čtvercového půdorysu, která měla příložku pro padací část mostu. Nad průjezdem, v němž jsou po stranách sedátka, bylo patrně další podlaží. Někdejší hradba, jež vycházela od brány na obě strany, je částečně zachována nad příkopem. Jiná část hradební zdi je částečně patrná na severu a východě. Nejvýznamnějším objektem vnitřního okrsku hradního jádra je velká věž obdélníkového až lichoběžníkového půdorysu, dochovaná dnes do výše asi 14 m v severovýchodní zdi; jihozápadní část je již téměř celá zřícená. V dochované části jsou patrná čtyři podlaží se zbytky oken. Stavební vývoj zlenického hradu není dosud jednoznačně vysvětlen. Odborníci se zatím neshodují ani v určení hradního typu: podle D. Menclové patří Zlenice k typu s plášťovou zdí a zaoblenými rohy, uprostřed hradního areálu s mohutnou věžovitou stavbou a s obytným traktem podél okružní zdi. Podle staršího názoru A. Sedláčka, s nímž se  ztotožňuje i poslední terénní průzkum T. Durdíka a P. Chotěbora, se  hradní věž omezovala jenom na část dnes zachovanou, ostatní prostor považovaný D. Menclovou za věž byl dvorkem. Podle toho by bylo třeba představovat si hradní jádro jako sevřenou blokovou dispozici se  čtverhrannou věží v čele. Hrad Zlenice je právě pro tuto dispozici důležitým článkem ve vývoji hradních staveb v Čechách. Proto je zřícenina chráněnou památkou I. kategorie.

Čejchanův Hrádek

Čajchanův Hrádek, původně zvaný Hrádek Čajchanov, stával severozápadně od nynějšího zámku Komorního Hrádku na ostrohu spadajícím na třech stranách příkře do údolí Sázavy. Založen byl asi koncem 13. století, snad některým z předků pánů z Dubé. Své jméno dostal po Čajchanovi, jenž se v r. 1356 připomíná jako patron kostela v Choceradech. Kolem r. 1400  patřil Hrádek Janu Zoulovi z Ostředka, který se aktivně zúčastnil se  svou družinou drobné domácí války v Čechách v době zajetí krále Václava IV. panskou jednotou; přepadal na silnicích kupce i šlechtice. Později se zmocnil i sousedního hradu Dubé. V r. 1404 dobyla zemská hotovost Hrádek, Zoulovu družinu zajala a Janův otec Mikeš byl odsouzen k smrti oběšením. Hrádek byl tehdy zcela rozbořen; místo, kde stával, i s příslušným zbožím daroval král Václav IV. podkomořímu Mikuláši Augustinovi z Prahy. Později si nedaleko bývalého Čajchanova Hrádku postavil s královým svolením nový hrad (Komorní Hrádek) Racek z Dvojic. A. Sedláček popsal Čajchanův Hrádek podle zbytků, které byly nalezeny v  době, kdy projevil o historii hradu zájem kníže Khevenhüller-Metsch, tehdejší majitel Komorního Hrádku. Zjistil zde dva příkopy, jež zajištovaly hradní ostroh, dále předpokládal zvedací most, po němž se  přicházelo k bráně, opevněné hranolovou věží. Předhradí mělo půdorys nepravidelného čtyřúhelníku, na třech stranách obklopeného hradbou. Vlastní hrad, menší než předhradí, stál za druhým příkopem. Z paláce i  donjonu zbyla jen hromada rumu. Dnes jsou patrné jen zbytky hradby a  část zdiva brány.

Stará Dubá

Hrad Stará Dubá, byl založen ve 13. století některým z členů panského rodu Benešoviců. Příslušníci zdejší větve se potom nazývali podle nového sídla z Dubé. Poprvé se podle hradu psal Ondřej, který se připomíná v  roce 1283. Roku 1350 byla na Dubé jedním z jeho potomků Ondřejem postavena kaple sv. Klimenta. Po jeho smrti dostal Dubou v roce 1367  jeden z jeho synů Václav. Václav byl spojencem krále Václava IV. v boji s  panskou jednotou. Se svými ozbrojenci se aktivně zúčastnil domácí války roku 1399 a patřil mezi známé lapky. Zajatí a oloupení protivníci byli vězněni na hradě Dubá. Když se Václav IV. vrátil ze zajetí do Čech, boje na Benešovsku většinou ustaly. Dosavadní Václavův spojenec Jan Zůl z  Ostředka, v loupení pokračoval a zmocnil se hradu Dubá. Přítrž jeho nekalé činnosti učinila až zemská hotovost v roce 1404. Po smrti Václava roku 1416 se majitelé hradu často střídali. V polovině 15. století vlastnil hrad Kuneš Rozkoš z Dubé. Hrad byl dobyt a rozbořen vojsky Jiříka z Poděbrad v roce 1467. Roku 1525 a 1554 se uvádí hrad Dubá jako pustý. Poslední zpráva je z roku 1648, kdy se Stará Dubá připomíná jako zřícenina. Dnes zbývají z Dubé jen trosky, ale i z nich je patrné, že šlo o  rozsáhlejší hradní komplex. Vlastní hrad byl tvořen hradním palácem, kaplí sv. Klimenta a několika menšími oběkty. Areál byl chráněn valem a  příkopem. Další součástí hradního obranného systému byly mohutné zdi, které byly ještě zesíleny čtvercovými věžemi. Dnes jsou většinou pobořeny, ale vstupní brána ještě stojí.